S dcerou se zabýváme situačním bilingvismem, tedy abych byla přesná, trilingvismem. Učím ji rusky a anglicky. Když to někomu řeknu, budí to vášně. Někteří to obdivují a schvalují, většina se ale chytá za hlavu a pálí argumenty proti. Situace se zklidní, když jim vysvětlím, že v našem případě jde o bilingvismus situační, který má svá specifika. Nejde tedy o přirozený bilingvismus. Už se v těch pojmech ztrácíte? Čtěte dál a vše vám objasním! Přirozený bilingvismus To se tak zamiloval Brit a Češka a narodilo se jim dítě. Tatínek na dítě mluvil svým rodným jazykem a maminka zase svým. Děťátko tak brzy umělo perfektně anglicky i česky. To je přirozený bilingvismus. Nedá se tomu nijak konkurovat. Je to ten nejpřirozenější a nejlepší způsob, jak dítě naučit dva jazyky. Dítě pochytí jazyk se všemi jeho specifiky a přízvukem. Nicméně ne každý má tu možnost zamilovat se do cizince :) Umělý bilingvismus Pokud jsou oba rodiče jedné národnosti, ale zároveň si uvědomují důležitost ovládání cizího ja...
Blog o všem, čím žiju Instagram mamka.zfarmy