Situační bilingvismus

S dcerou se zabýváme situačním bilingvismem, tedy abych byla přesná, trilingvismem. Učím ji rusky a anglicky. Když to někomu řeknu, budí to vášně. Někteří to obdivují a schvalují, většina se ale chytá za hlavu a pálí argumenty proti. Situace se zklidní, když jim vysvětlím, že v našem případě jde o bilingvismus situační, který má svá specifika. Nejde tedy o přirozený bilingvismus. Už se v těch pojmech ztrácíte? Čtěte dál a vše vám objasním!

Přirozený bilingvismus

To se tak zamiloval Brit a Češka a narodilo se jim dítě. Tatínek na dítě mluvil svým rodným jazykem a maminka zase svým. Děťátko tak brzy umělo perfektně anglicky i česky. To je přirozený bilingvismus. Nedá se tomu nijak konkurovat. Je to ten nejpřirozenější a nejlepší způsob, jak dítě naučit dva jazyky. Dítě pochytí jazyk se všemi jeho specifiky a přízvukem. Nicméně ne každý má tu možnost zamilovat se do cizince :)

Umělý bilingvismus

Pokud jsou oba rodiče jedné národnosti, ale zároveň si uvědomují důležitost ovládání cizího jazyka, a uvědomují si, že malé děti umí jazyk nasávat jako houba, můžou začít praktikovat umělý bilingvismus. 

Obvykle se rodiny řídí pravidlem OPOL (one person, one language). To znamená, že jeden rodič mluví s dítětem striktně jedním jazykem a ten druhý zase jiným (cizím jazykem mluví obvykle matka). Někteří vědci si ale myslí, že toto pravidlo nedává smysl, protože dítě vnímá i jazyk, kterým rodiče mluví spolu. 

Tato cesta ale není pro každého. Někteří rodiče mají obavy o jazykový vývoj svých dětí, jiní nechtějí na dítě mluvit striktně jazykem, který není jejich rodný. 

Situační bilingvismus

Situační bilingvismus pracuje se situacemi. V praxi to znamená, že s dítětem mluvíme v cizím jazyce jen v konkrétní situaci. Jak má tato situace vypadat? To záleží na každé konkrétní rodině. 

V jedné rodině hovoří anglicky pouze po probuzení v době než se vyprav do práce a školy. Jakmile zavřou dveře z domu, mluví už zase česky. 

V jiné rodině mají speciální trička. Dokud je mají na sobě, hovoří jen anglicky. Jakmile je sundají, vrací se do češtiny.

Jediné co je dál potřeba dodržet, je každodennost. Každý den musíte jazyk oprášit, ale dobrá zpráva je, že stačí 15 minut. 

Situačním bilingvismem odpadá nutnost hovořit na dítě neustále jen cizím jazykem. Tu roli učitele přesouváte na situaci nebo nějaký předmět. Dětem se navíc jazyky nepletou, protože dobře ví, že jablko je apple jen za té a oné konkrétní situace. 

Situační bilingvismus nemusí nutně vést k tomu, že bude dítě v pěti letech plynule hovořit anglicky nebo čínsky, ačkoliv se to může stát. Cílem je seznámit dítě s jiným jazykem, slovy a hláskami. Dále pak vytvořit dítěti kladný vztah k novým věcem a předat mu to, že znát jiný jazyk je nutnost, ale i zábava.

Je tu ještě jedna osoba, která bude jazykově růst. A tou je rodič! Rodiče si vyhledávají slova, která neznají, vymýšlí aktivity a situace, používají jazyk a nemusí se stydět za každou chybu nebo nepřesnost, za špatný přízvuk. Tím se ale jejich přízvuk i gramatika postupně lepší. Navíc čas strávený s dítětem a\ cizím jazykem bývá krásně a vědomě strávený. A co teprve ta radost, když uvidíte u dětí první pokroky. 

Jak praktikujeme situační bilingvismus konkrétně my, o tom budou další články. 

Zaujalo vás toto téma? Znáte v okolí nějaké bilingvní rodiny? Pustíte se do toho?