Dušičky

 

Nastává období Dušiček. Zrovna dneska na mě hned ráno vyskočila reportáž ČT. Lidé si letos za věnce na hroby svíčky dost připlatí. Podražil parafín, chvojí, plasty, práce... jeden věnec může vyjít i na 700. 

Vůbec tomuhle šílenství nerozumím. Uctít památku zesnulého plastovým věncem, který ještě k tomu vytvořil někdo jiný? Vzpomenout si na milovaného člověka, protože teď je ten čas, kdy se to dělá? Za 14 dní podmáčené a zničené věnce vyhodit do kontejneru za hřbitovní zdí. Pak to všechno skončí na skládce. Zas jen bordel, který tam bude pořád a každý rok se ta hromada kvůli našemu vzpomínání zas zvětší. 

Na milované osoby bychom měli myslet často. Klidně i denně. Vzpomínat, jak nám s nimi bylo hezky. Časem by mělo zůstat jen to dobré. Taky často myslím na dědu. Jak mi mazal chleba sádlem. Jak krmil na zahradě Breta, jak se mnou drbal spolužáky ve škole (byl školník). 

Když už chceme přímo na Dušičky udělat nějaký rituál, můžeme doma zapálit přírodní svíčku, vytáhnout staré fotky a na hrob položit třeba jen kytičku nebo větvičku. Finanční náklady 0 Kč. Uctění památky a vzpomínka k nezaplacení.

Co myslíte? Jsem příliš krutá ke starým babičkám, které takhle uctívají své blízké už desetiletí? Nebo souhlasíte se mnou, že změna je na místě?

#Dušičky #vzpominkanazesnule #pamatkazesnulych #procproboba #delametojinak #rodinnerytualy #listopad