Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Waldorfská panenka

Děti dnes mají hraček tolik, že se v nich dětské pokoje přímo topí. Tady máte tip na hračku, která dává smysl.  Mohlo by se zdát, že tahle panenka nemá s naší farmou nic společného, ale opak je pravdou. Je celá z vlny a asi 50% této vlny je přímo z našich oveček (výplň, vesta a vlasy).  Panenka je inspirovaná waldorfskou pedagogikou. Waldorfská panenka je typická tím, že je celá z přírodních materiálů. Vycpaná je vlnou, která přijímá teplo a vůní dítěte. Dítě se s ní tak lépe ztotožní a rádo ji mazlí. Panenky mívají tvar pěticípé  hvězdy a mely by růst s dítětem, být podobného tvaru jako dítě. Každý rok tak může dítě dostat novou. Obličeje mají často neutrální výraz, aby si dětská fantazie mohla sama náladu panenky domyslet.  Co na ní říkáte? 

Co mě dcera naučila

Nespěchej, vše stihneš! Přišlo mi, že než se dcerka narodila, často jsem žila stylem "až budu ve třetí jako Mach a Šebestová... až mi bude 15....až mi bude 18... až půjdu na vejšku... až budu těhotná..."  A nebo ještě hůř "jó, tenkrát, to to bylo krásný". Prostě snad až příliš časté řešení minulosti a plánování budoucnosti.  Neříkám, že teď si nikdy nevzpomenu na ty milé dny mého dětství nebo studia. Rozhodně se občas zabývám myšlenkami na další dítě, budoucí bydlení i práci po MD.  Dcera mě ale neučila žít mnohem víc přítomnosti. Najednou je každý den nějak hezčí a pro ni nový. Snad každý den zažije nějakou drobnost, která je pro ni, pro nás, poprvé. Žiji teď každým okamžikem a už nikam nespěchám.  Radost z mála Dcera ovlivňuje celé své okolí. Každý kdo jí vidí, hned se usměje. Hned je milejší. Ovlivňuje i moje vnímání světa. Nejen, ze se můj hlavní zájem proměnil v malou růžovou holčičku, ale najednou vidím radost ve věcech, kterých bych si dřív snad ani nevšimla....

Jak děti motivovat k cizímu jazyku.

 Proč bychom se vlastně měli učit cizí jazyky? Nám dospělým je to jasné. Na malé děti, ale s argumenty jako jsou "lepší uplatnění na trhu práce" nebo tisíckrát omílané "kolik řeči umíš, tolikrát jsi člověkem", nechoďte.  Jak tedy děti motivovat? 1) Ukažte dětem globus nebo mapu. Ukažte jim, jak velký a různorodý je svět. A že aby se jim dobře ) cestovalo a mohly si třeba něco někde koupit, tak je nezbytné znát jazyk.  2) Když budeš znát jazyky, můžeš si najít kamarády že všech koutů světa. A to je super, ne?  3) Jsou děti sportovci? Ti jsou zrovna super příklad. Všichni hráči KHL i NHL umí skvěle anglicky nebo rusky.   4) Budeš se moct dívat na spousta filmu, které vůbec nemají český dabing a nebo se na ně budeš moct dívat dřív než ostatní! 5) Probírejte s dětmi reálie státu, kde se mluví jazykem, který se učíte.   6) Ušetříš peníze za knížky. Ty v originále jsou logicky levnější, když se nemusí platit práce překladatele.  7) Poslední tip je ...

Mami, a s ostatními lidmi se taky domlouváš pohlavky nebo jen se mnou?

Jako matce a lektorce mi nedají poslední dny spát tyto články: Pohlavek dítěti je v pořádku, říká psycholog Klimeš. Výchovná facka může vymezit mantinely, říká ministr Jurečka. Rozhodně souhlasím s tím, že by neměli být pokutováni nebo, nedej bože, zavíráni rodiče, kteří nezvládnou vypjatou situací a ulítne jim ruka. Jen pro škobrtnutí, by jinak milující rodič neměl být trestán. Ale zcela jistě je třeba veřejné říkat, že fyzické trestání dětí není standardní řešení situace a jde o emoční nezvládnutí. Fyzické násilí za mě vůbec nepatří do mezilidské komunikace obecně. Natož v rodině. V dnešní době, kdy je všude možnost poradenství (často zdarma), spoustu knih pro rodiče a děti, kde se rozebírají emoce i přístup a dialog, každý, kdo chce na sobě pracovat, může být rodič bez fyzické agrese jakéhokoliv typu. Rodiče často bijí děti za něco, na co není jejich mozek z hlediska vývoje připraven, aby pochopily. Batolata jsou egocentrická, starší děti se zase učí nápodobou a učí se komunikovat s...